Středočeská policie pomáhá obětem trestných činů | PČR

„Nedávno jsem si nechtěně stáhla jeden slovenský film. Původně jsem se na něj ani nechtěla dívat, ale nakonec jsem si ho přece jen pustila, a zcela fascinována zůstala v předklonu sedět na kraji pohovky a celý ho zhlédla. Film byl o dívce, kterou znásilnil její profesor v nejintimnějším a nejbezpečnějším prostředí člověka – v jejím domově. V té době byli doma i její rodiče a bratr, kterého chodil ten profesor, doučovat matematiku. To, co následovalo, bylo bohužel dosti typické. Dívka o tom, co se jí stalo nikomu neřekla, ani mamince a ani tatínkovi. Nikomu. Byla zoufalá, traumatizovaná, možná se domnívala, že si za to, co se stalo nějak může sama a styděla se. Uzavřela se do sebe, přestala mluvit s rodiči, s kamarády i se svým bratrem, zhoršila se ve škole, vyhýbala se hodinám matematiky a bylo to s ní čím dál tím horší. Nakonec skončila na psychiatrii ve skupině nanejvýš problémových dětí, agresivních, drogově závislých, nezvladatelných a psychiatricky nemocných. Bohužel, ani odborný personál neuměl její problém otevřít a pomoct jí. Její traumatizace se prohlubovala dále. Příběh, který jsem popsala vůbec není neobvyklý, naopak, poměrně věrně ilustruje dopady, které může spáchání trestného činu mít na oběť, které se nedostane včasné pomoci. To se týká všech obětí, bez ohledu na to, jaký trestný čin byl na nich spáchán a nezapomeňme na to, že i svědci trestných činů, pozůstalí po obětech trestných činů či dopravních nehod, nebo i sebevražd blízkých osob, jsou také oběti, na které těžce dopadají události, s nimiž se musí často i celoživotně vyrovnávat.“


Legální definici pojmu oběť trestného činu nalezneme v §2 odst. 2 zákona o obětech: „fyzická osoba, které bylo nebo mělo být trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková nebo nemajetková újma nebo na jejíž úkor se pachatel trestného činu obohatil“. Prostřednictvím této novely byl také novelizován trestní řád.

Zvlášť zranitelným obětem je prostřednictvím novely trestního řádu zajištěn nárok na vyšší ochranu, která zahrnuje nárok na vyslechnutí speciálně školenými policisty, možnost výběru vyslýchajícího mezi mužem nebo ženou, mají právo na to, aby byly vyslýchány jen jednou a nemusely se v trestním řízení setkat s pachatelem.

Nově se všem zvlášť zranitelným obětem přiznává nárok na bezplatnou právní pomoc zmocněncem – specializovaným advokátem, což v rámci trestních řízení narovnává postavení oběti s postavením pachatele. Specializovaní advokáti na pomoc obětem trestných činů jsou uvedeni ve zvláštním registru na www.justice.cz pod ikonou oběti trestných činů, ve stejné složce je i seznam registrovaných akreditovaných organizací, které pomoc obětem trestných činů poskytují. Podle uvedeného zákona mají oběti také právo žádat na ministerstvu spravedlnosti i peněžní pomoc. Nad to Policie ČR disponuje i dalšími nástroji vyplývajícími jak z praxe, tak i ze zákona o policii ČR, které umožňují ochránit oběť před prohlubující se traumatizací a opakovanou viktimizací.


Policisté jsou ve většině případů mezi prvními, kteří přicházejí s obětmi, svědky a pozůstalými do kontaktu.  Mimo to, že musí zajišťovat úkony související s jejich policejní prací, musí dokázat zvládnout první emocionální bouři, která zpravidla takové události provází. Zároveň jim nabídnou další pomoc, kontakt na sebe a na některé akreditované organice pomáhající obětem trestných činů, např. na Bílý kruh bezpečí. Policisté mají k dispozici tištěné informace pro oběti trestných činů, které je také možné stáhnout si z webu Policie ČR pod adresou www.policie.cz/obeti, na této adrese je i odkaz na informace pro pozůstalé.

„Práci krizových interventů lze například představit na případu, kdy byl krizový intervent povolán, aby oznámil manželce a dětem úmrtí otce, který spáchal sebevraždu. Situace v rodině byla emocionálně hodně vypjatá, nikdo neočekával, že by se něco takového mohlo stát. Krizový intervent strávil s rodinou dvanáct hodin a dále byl pozůstalým k dispozici. Pozůstalí práci interventa později velmi ocenili, nechali se dokonce slyšet, že policie se k nim ze všech složek systému, s nimiž přišli následně do kontaktu, chovala nejlépe.“


Jak jsem již uvedla, tak děti jsou zákonem o obětech trestných činů označeny jako zvlášť zranitelné oběti. Kriminalita páchaná na dětech je obecně považována za zvlášť odsouzeníhodnou a emocionálně se dotýká každého z nás. To se samozřejmě týká i policistů a police jako instituce. V rámci středočeské policie pracuje skupina specializovaných policistek a policistů pro oblast vyšetřování trestné činnosti páchané na dětech a páchané dětmi, mimo to vyšetřují i tzv. mravnostní kriminalitu, tedy kriminalitu, při které byl na oběti spáchán sexuální nátlak a násilí.

Pro výslechy zvlášť zranitelných obětí, zejména pak dětí, je v rámci středočeské policie vybudováno deset speciálně vybavených výslechových místností, které jsou příjemně civilně zařízené, jsou vybavené hračkami pro děti a pro případy sexuálního násilí spáchaném na dětech tu jsou k dispozici speciální hadrové loutky (celá rodina – Jája a Pája, tatínek a maminka a babička a dědeček) se sexuálními atributy, na nichž mohou děti předvést, jak s nimi bylo manipulováno.

Zároveň je místnost vybavená sofistikovaným technickým zařízením, které umožňuje provádět výslech poškozeného jen jednou, aniž by byl dalším výslechem opětovně traumatizován. Ve vedlejší místnosti je umístěn velký monitor, prostřednictvím kterého mohou výslech sledovat i další osoby nezbytné pro účely procesně řádného trestního řízení. Obě místnosti jsou technicky propojené, takže přihlížející a vyslýchající spolu mohou diskrétně komunikovat. Ve specializovaných výslechových místnostech lze provádět také rekognice, krizové intervence a videokonference, díky speciálnímu vybavení je možné propojit výslechovou místnost se soudem, orgánem sociálně právní ochrany, soudním znalcem atp.

Ochrana obětí a prevence opakované viktimizace je prioritou pro Policii ČR a dalších orgánů činných v trestním řízení. Díky konceptu zřizování speciálních výslechových místností a vzdělávání specializovaných kriminalistů v souvisejících kriminalistických oborech, je zajištěna jak prevence opakované viktimizace a zamezena přímá konfrontace oběti s pachatelem, tak i provádění neopakovatelných výslechů obětí, které obstojí před soudem. Oběť také může sama žádat, aby byla vyslýchána ze vzdáleného místa a nemusela se osobně trestního řízení účastnit, v čemž jí zpravidla bývá vyhověno.

Budování speciálních výslechových místností je jedním z projektů Odboru prevence kriminality Ministerstva vnitra, který na ně i finančně přispívá z dotačního programu na prevenci kriminality, zcela zásadní finanční podíl na jejich zřizování a provozování má Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Středočeský kraj a ve většině případů i města.


„Vzpomínám si na zážitek z jedné služební cesty do tehdy ještě Jugoslávie, z doby, kdy zde probíhala válka provázena etnickým násilím a čistkami. Během cesty jsme v Karlovaci navštívili klášter, který byl upraven na provizorní zařízení pro uprchlíky z Bosny. Setkala jsem se tam se ženou od jejíž očí jsem nemohla odtrhnout pohled. Přemýšlela jsem proč a čím mne zaujaly a pak jsem na to přišla, ty oči vypadaly jako mrtvé. Nedalo mi to, a zeptala se jedné humanitární pracovnice, která práci v táboře organizovala, jestli neví, co se té ženě stalo. Řekla mi, že před jejíma očima vyvraždili celou rodinu a pak jí skupina srbských vojáků brutálně znásilnila.  Podle lékařů a psychologů se z toho traumatu už nikdy nevzpamatuje.“

Jak jsem již uvedla, středočeská policie disponuje krizovými interventy a speciálně proškolenými policistkami a policisty, kteří případy útoků na sexuální integritu obětí vyšetřují. Nepominutelná je v těchto případech i úzká spolupráce s neziskovými organizacemi, které poskytují obětem následnou pomoc a pokud si to oběť bude přát, tak jí zprostředkují kontakt se zmocněncem – specializovaným advokátem, který bude zájmy oběti prosazovat v rámci trestního, případně i v občanskoprávním řízení při vymáhání majetkové či nemajetkové újmy. Samozřejmostí je i vyslýchání oběti ve speciální výslechové místnosti vyškolenými vyšetřovati za možné podpory zkušeného psychologa.

 

Dalším důležitými partnery policie při vyšetřování sexuálních trestných činů jsou zdravotnická zařízení. V letech 2014–2015 uzavřel ředitel Krajského ředitelství policie Středočeského kraje brig. gen. JUDr. Václav Kučera, PhD., MBA s některými nemocnicemi smlouvy o spolupráci při zajišťování lékařské péče obětem znásilnění.

 

Účelem těchto smluv je:

  • nastavení pravidel provádění šetrného lékařského vyšetření adekvátního věku oběti,
  • správné zajištění důkazů včetně provedení případné fotodokumentace,
  • věnovat pozornost všem nezbytným náležitostem a údajům, která musí obsahovat lékařská zpráva jako podklad pro trestního řízení.

Snahou je, aby se žádný z těchto úkonů nemusel být opakován, což zejména platí u manuálního lékařského vyšetření oběti, zejména pak dětí.

Lékaři byli policií a dalšími odborníky proškoleni, bylo jim vysvětleno, proč jsou ty, které úkony nezbytné a jak má být zpracován a uložen důkazní materiál. Nezbytnou součástí proškolení bylo i seznámení zdravotnického personálu se zákonem o obětech trestných činů a s psychologickými aspekty sexuálního násilí. Pro potřeby zdravotnického personálu byla též zpracována i potřebná metodika.

„Abych potvrdila potřebnost spolupráce policie se zdravotnickými zařízeními, zmíním selhání lékařky, která pochybila v hodnocení výsledků gynekologického vyšetření sluchově handicapované dívky od útlého dětství sexuálně zneužívané biologickým otcem. Dívka jeho jednání zprvu vůbec nechápala a dlouho ho tajila a až v deseti letech se konečně svěřila matce. Ta jí okamžitě odvezla na gynekologické vyšetření a na otce podala trestní oznámení. Doktorka však vyšetření hrubě podcenila – neslyšící dívka se jí totiž bránila a komunikace s ní byla díky jejímu sluchovému handicapu obtížná, a tak její posudek týkající se možného sexuálního zneužívání vyzněl negativně. Ten se ovšem matce a středočeským kriminalistům jevil jako nedůvěryhodný, a proto si vyžádali odborné vyšetření znalkyní z oblasti dětské gynekologie.  Závěry vyšetření znalkyně v oboru dětské gynekologie potvrdily, že dívka utrpěla závažná poranění v oblasti genitálií. Z psychiatrického vyšetření vyplynulo, že dívka trpí těžkou posttraumatickou stresovou poruchou. Nakonec byl otec uznán vinným, soud mu udělil 8 let odnětí svobody a povinnost nahradit dceři škodu i nemajetkovou újmu. I v tomto případě policisté výslech dítěte vedli ve speciální výslechové místnosti, orgánem sociálně právní ochrany ji byl ustanoven opatrovník, zmocněnec a soudní tlumočník. Tak jako ve většině obdobných případů se i zde projevila výborná spolupráce policie s orgánem sociálně právní ochrany (tzv. sociálkou).“


„Domácí násilí je fyzické, psychické anebo sexuální násilí mezi blízkými osobami, ke kterému dochází opakovaně v jejich soukromí a tím skrytě mimo kontrolu veřejnosti. Intenzita násilných incidentů se stupňuje a vede ke ztrátě schopnosti tyto incidenty zastavit a efektivně vyřešit narušený vztah.“

– text Aliance proti domácímu násilí

K domácímu násilí dochází mezi dospělými – na ženách či mužích, je pácháno dospělými na dětech, seniorech, zdravotně postižených, dětmi na rodičích či prarodičích atp. Formy domácího násilí jsou různé a různě kombinované, v zásadě ale jde o útoky fyzického, verbálního a sexuálního charakteru, při nichž je omezována osobní svoboda, a sociální kontakty oběti, oběť je ekonomicky zneužívána, okrádána či vydírána. Většinu případů se podaří vyřešit domluvou, nebo si to rodinní příslušníci vyřešili mezi sebou, v některých případech to ale takto jednoduše nedopadlo.

V případech, kdy delikt nevykazuje znaky přestupku nebo trestného činu, může policie využít preventivního opatření tzv. institutu vykázání (toto oprávnění získala Policie ČR zákonem č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím). V praxi to znamená, že policie je oprávněna vykázat násilnou osobu na dobu 10 dnů mimo bydliště, odebrat jí klíče, a umožnit jí vzít si do 24 hodin výhradně věci osobní potřeby a cennosti, případně jí informuje o možnostech ubytování. Dále jí zakáže vyskytovat se v bezprostředním okolí oběti a vyhledávat s ní kontakt. Po třech dnech policie zkontroluje, jestli agresor nařízení o vykázání respektuje. Současně, lze-li jednání násilné osoby kvalifikovat jako trestný čin, může být zahájeno vyšetřování násilné osoby v rámci přípravného trestního řízení, nebo nedosáhlo-li jednání násilné osoby intenzity trestného činu, je zahájeno přestupkové řízení. K vykázání lze přistoupit opakovaně. Pokud agresor nedodržuje omezení vyplývající z institutu vykázání, může policie přistoupit k některému represivnějšímu opatření – kvalifikovat jeho jednání jako přestupek či trestný čin.

Na tomto místě je třeba upozornit, že institut vykázání je především preventivním nástrojem, díky němuž dojde k okamžitému přerušení násilí, agresor si může během doby vykázání rozmyslet, jestli vyhledá nějakou odbornou pomoc, díky které by se naučil svojí agresi zvládat, nebo sám dospěje k závěru, že nemůže v násilném konání dál pokračovat.

Oběť může vyhledat odbornou pomoc a rozhodnout se, jak bude v budoucnosti postupovat. Policie jí předá kontakty na pomáhající organizace, např. na Bílý kruh bezpečí, PROFEM, ROSA, nebo nejbližší Intervenční centrum, v němž pracují speciálně vyškolené sociální pracovnice a psycholožky, a na Linku pomoci obětem domácího násilí z 24 hodinovým provozem. Oběť se může domáhat ochrany cestou občanskoprávního řízení u soudu. Navíc může žádat o přidělení zmocněnce, který by jí v případném trestním řízení zastupoval. S tím vším jí mohou pomoci pomáhající organizace.

Domácí násilí mívá mimořádně negativní vliv na vývoj dětí, které žijí-li v permanentním stresu opakovaně vyvolávaném křikem, bitím, ponižováním, nebo i sexuálním násilím, nemají šanci se správně socializovat, absorbovat informace o společensky akceptovaných normách chování, a to jak v partnerských vztazích, tak i pravidlech chování běžné populace.

„Jedním z alarmujících případů domácího násilí, který vyšetřovali středočeští policisté, byl případ rodiny, kde biologický otec až po dobu pěti let znásilňoval všemi možnými i nemožnými způsoby svoje malé dvě dcery. O všem matka věděla, a dokonce se toho zúčastňovala. Sexuální zneužívání dcer rodiče fotografovali. Záležitost oznámila policii dospělá dcera, která byla v dětství otcem znásilňována poté, co zjistila, že otec znásilňuje její mladší sestry. Policie souběžně s vyšetřováním případu činila další kroky k zastavení traumatizace dětí, které v rodině žily. Dětem byl prostřednictví orgánu sociálně právní ochrany dětí ustanoven kolizní opatrovník a zajištěn bezplatný zmocněnec k zastupování zájmu dětí ve všech fází trestního řízení. I ze strany policie bylo k dětem přistupováno mimořádně citlivě k čemuž byly využity všechny prostředky, které jsem uvedla v dřívějším textu – např. výslech dětí speciálně školenými kriminalistkami ve speciální výslechové místnosti a to tak, aby nemusel být výslech opakován před soudem. Bohužel, i když byli rodiče nakonec odsouzeni – otec na sedm a půl roku a ochrannou ústavní sexuální léčbu a matka na dva roky odnětí svobody a poškozeným byla přiznána finanční náhrada za majetkovou i nemajetkovou újmu, dívky utrpěly těžkou posttraumatickou poruchou, přičemž následky sexuálního zneužívání a života v sociálně patologickém prostředí nefunkční rodiny, si ponesou do konce života. Různě starých dětí bylo v rodině šest, ty mladší dosud vyrůstají v dětském domově.“

„Výjimečně brutální případ řešili i středočeští policisté. Jednalo se o týrání manžela manželkou, přičemž agresorka i oběť byli v seniorském věku. Žena muže doslova mučila, kopala ho, bila, bodala ostrými nástroji, ponižovala, zraňoval mu genitálie, železnou trubkou ho bila do bolavých kolen, vyhrožovala mu smrtí, zcela ovládla rodinné finance, brala mu důchod, posílala ho půjčovat si peníze a když je nedostal, tak ho zase zbila.  Žena byla v minulosti psychiatricky léčená, léčbu však přerušila. Když se konečně muž odhodlal obrátit se na policii, byla agresorka ze společného obydlí vykázána a oběť podrobena lékařskému vyšetření, které potvrdilo mnohačetné stopy týrání. Žena ovšem nařízení vyplývající z vykázání nerespektovala, opakovaně se do bydliště vracela a dále pokračovala v týrání a ponižování manžela. Následně byla zatčena a obviněna z trestných činů týrání osoby žijící ve společném obydlí a vydírání.“

Domácí násilí je často podceňované nebo dokonce i zlehčované, někdy se ovšem veřejnost dozví o tragédiích, kterými dlouhodobé domácí násilí vyvrcholilo – oběť buď další týrání už nesnese a svého mučitele zabije, nebo agresor překročí svým násilným jednáním hranici přežití oběti.  Nakonec vraždy mezi příbuznými patří mezi vraždami obecně k těm nejčastějším.


Mravnostní kriminalita je provázena násilím vždy a trestná činnost páchaná na dětech také. V mnoha případech hraje roli alkoholismus a osobnostní dispozice agresora. Jak už jsem několikrát uvedla, násilí v každé situaci má na oběť zničující dopad. Oběť ztrácí schopnost jednat, bránit se, komunikovat s okolím a vyhledat pomoc, proto je často těžké se k ní dostat a pomoc jí nabídnout.

A jsem zase téměř na začátku: Policisté jsou ve většině případů mezi prvními, kteří přicházejí s obětmi, svědky a pozůstalým do kontaktu………